V sobotu 10. prosince jsem využila chvilku před začátkem vánočního koncertu skupiny Bob a Bobci a pozdně odpolední světlo a toulala jsem se se svým fotoaparátem v zámeckém parku. Přestala jsem myslet na všechny starosti a úkoly a jen jsem fotila.
Slunce už bylo nízko nad obzorem a obloha krásně dramatická, kromě mne bylo v parku jen pár lidí, všude klid a ticho.
Strom přede mnou mi připomněl pohádkovou bytost, tajemnou, upovídanou a dlouhověkou.
Strouha, vypuštěné vodní nádrže, hodně prostoru, v pozadí zámek. Park je krásně upravený a udržovaný.
Zrcadlení.
Pomalu se blížím k zámku, později ho obejdu zprava. Až se vrátím do kinosálu s umělým osvětlením, přestanu mít pojem o čase.
Přes zeď parku nakukuju do města a tuším, že je plné kontrastů. A uvědomuju si, jaké mám v životě štěstí, ve všem.
Děkuji za nakouknutí
a relaxujte focením!
Žádné komentáře:
Okomentovat