V sobotu 10. prosince jsem využila chvilku před začátkem vánočního koncertu skupiny Bob a Bobci a pozdně odpolední světlo a toulala jsem se se svým fotoaparátem v zámeckém parku. Přestala jsem myslet na všechny starosti a úkoly a jen jsem fotila.

Slunce už bylo nízko nad obzorem a obloha krásně dramatická, kromě mne bylo v parku jen pár lidí, všude klid a ticho.

Strom přede mnou mi připomněl pohádkovou bytost, tajemnou, upovídanou a dlouhověkou.

Strouha, vypuštěné vodní nádrže, hodně prostoru, v pozadí zámek. Park je krásně upravený a udržovaný.

Zrcadlení.

Pomalu se blížím k zámku, později ho obejdu zprava. Až se vrátím do kinosálu s umělým osvětlením, přestanu mít pojem o čase.

Přes zeď parku nakukuju do města a tuším, že je plné kontrastů. A uvědomuju si, jaké mám v životě štěstí, ve všem.
Děkuji za nakouknutí
a relaxujte focením!


















































